Šáry neberte to tak tragicky. Jsem zástupce oteklé nitě, malého vzrůstu, 90% oděvů nemůžu nosit, protože jsou veliké a nosit tričko s Hello Kitty taky není to pravé ořechové. Jo a do kabinky by mě taky nedostali, ta zrcadla přidávají na váze

Že jo, Hani? Nejste sama kdo si tam připadá jako buřt A když si vezmete jak si tam připadá člověk, který má sedmdesát kilo... Ale i takové názory jako je Váš slýchávám. Berte to jako knižní nadsázku. Kdybych se na to vykašlala, tak nemáte co číst

Nesnáším kabinky, protože jsou dimenzované na miniaturní návštěvnice. Než se svléknu, už se potím, což je mi nepříjemné, když se mám narvat do nového modelu. Takže naposledy jsem byla v kabince v r. 2009, zkusila jsem si jen vršek, tipla, že sukně bude dobrá; vypadla po pěti minutách. Zásadně chodím nakupovat v létě (stejně jako ke gynekologovi, abych se nemusela moc svlékat). Jednou jsem tak v kabince zkoušela 11 podprsenek. NIKDY VÍCE!

Jani, tak i Vám rozumím a nejsem jistě sama A k tomu všemu pocení se a zápolení se svršky a spodky ještě v obchodě řve mnohdy hudba. Což taky na pohodě nepřidá

Oh, jak Vám rozumím!

takovou blbost může napsat, a pochopit, skutečně jen ženská.

Když to nechápete, tak radši držte kušňu. Ä vůbec to není blbost. Máte-li partnerku, vysvětlí Vám pointul

Mám podobné pocity už aspoň 35 let a nějak se to nelepší, jen je mi to občas už jedno.

Mám i jeden s tématem nesouvisející dotaz. V osmdesátých letech procvičovala na FSv ČVUT v Praze Božena Rosová (asi promovaná matematička) deskriptivní geometrii. Vycházelo by to tak o dvě generace, a skoro bych řekl, že je tam i dílčí podobnost. Pletu se?

Pavle, to je opravdu jen shoda jmen. Já si tuto paní nijak nevybavuji. A díky za Vaše odhalené pocity, víte on člověk píše rád a bez nároku na honorář pro všechny s láskou. A už prostě neovlivní, když si někdo přijde pod blog uplivnout. Tohle zase nechává chladnou mě Média mě zocelila.

roztomilý, včetně fota - to je muflončí kozička?

Tuším že ano Jene. Vpadly jsme s dcerkami mezi takové stádečko a byly to neuvěřitelně milé a mazlivé bytosti Děkuji!

Šárko, já to neřeším. Vždycky si řeknu, že mají špatný zrcadla...jinak to je o nervy!

Jituš, já už dnes taky až tak ne. Odhalila jsem své zasunuté pocity díky svým kamarádkám, které mi v jednom dnu a nezávisle na sobě také odhalily obdobné pocity. A za ten blog a trochu švandy to stálo, nemyslíte?

Tak tohle je teď plošné?

Podobné pocity jsem zažívala minulý týden, kdy jsem chtěla nakoupit něco, co na mě nebude viset... Po shození 15ti kilo přes zimu.. a přesto jsem si připadala jako hroch... Energii z "depréze" jsem využila k umytí oken... a přešití pár věcí,, abych měla co na sebe, než se znovu odvážím nakupovat

Báro tak předně gratuluji za Váš skvělý výkon Taková kila zhubnout je opravdu senzační! Mně se podařilo po nekouření a čtvrtém porodu taky něco podobného. A tak mě ten "hroší syndrom" občas taky naštve. Ale jste rozumná žena, tak to řešíte obdobně jako já. Nežrat a makat

Už to tady v diskusi zaznělo, ale mě dopálí do běla, když mi závěs v kabince sahá jen max. ke kolenům. Pak se nedivím, že mnoho žen do kabinky ani nedojde i když už k ni odhodlaně míří. Vidět taky to, co tam nejeden chlap v ponožkách vystavuje, utekl bych

Ano souhlas, Pavle! A teď si vezměte, kolik lidí třeba ty ponožky ani nemá. A kolik si jich stoupne na ten jediný umolousaný kobereček v kabince To je přímo podhoubí pro plíseň. Buďme rádi, že jsme zdrávi Jsem moc ráda, že se podobně cítí i chlapi a chápou nás.

No jo, taky často ušetřím penízky. S něčím v ruce mířím ke kabince a pak mne napadne, že jsem tam vlastně ani nechtěla...otočím se a jdu. V horším případě dojdu do té kabinky, tam se uštvu a naštvu...a stejně jdu.

Jo, to jsou ty stavy, ty situace Dnes mi tři kamarádky potvrdily stejné pocity, tak proto jsem napsala na počest všech stejně smýšlejících tento blog. Jestli potěšil nebo přinesl úsměv, jsem jedině ráda.