Nejlepší je americký styl výchovy dětí
S osmiletou dcerkou jsme si skočily na něco dobrého do bufetu v nemocnici. Mimochodem moc pěkně a vkusně zařízeného. Ten den celkem málo jedla. Prostě po všemožném svátečním mlsání dostala chuť na chlebíček. Za pultem bývá milá prodavačka, která nešetří úsměvy. Občas spolu něco prohodíme o životě. Usrkávala jsem latté, dcera spokojeně baštila.
Naproti nám seděl děda, který si přišel asi odpočinout z procedur a upíjel kávu. Vedle nás se uvelebil pán ve středním věku. Na stole měl laptop a něčím se zabýval na internetu. Asi obchodník.
Idylka skončila ve chvíli, když do bufetu vešlo stádo. Tedy tři mladé maminky vybavené svými jedináčky, řádně americky vychovanými.
Jeden prcek seděl v kočárku, mamka ho přikurtovala a cpala ho dortem. Ten byl celkem ze hry. Občas ze sebe sice mezi sousty vyrážel děsivé skřeky, ale člověk si řekne, je malý. Další byla holčička, neposeděla vteřinu. To není u dětí nic neobvyklého. A tak si spokojeně rotovala po celém bufetu. To už zase tak fajn nebylo. Shazovala totiž odložené nádobí a vše na co dosáhla. Nezájem. Maminka fotila mobilem hustou čepici capuccina pro kamarádky na Fejsbůůůku.
Číslo jedna v této hitparádě zaujímal asi dvouletý Honzík. Jeho neuvěřitelně hlasitý řev drásal všem přítomným v bufetu nervy. Trvale netečná matka musela přece všem známým poslat fotku, jak jsou s kámoškami happy a mají super pokec.
Honzík nepřetržitě řval: "Máááma, táááta!" Běhal a kopal do nohou nábytku a vlastně do všeho do čeho se dalo. Najednou přiběhl ke sklu, které odděluje bufet od vestibulu nemocnice a bravurně ho z velké části sjel jazykem. Krom skvělé daktyloskopie musela na tom skle nutně ulpět i spousta bacilů od nemocných lidí.
To už prodavačka znatelně dala najevo svoji nelibost. Matka zmateně odhodila mobil do salátu na svém chlebíčku a odběhla s omluvou rozmazat kapesníčkem olízané sklo. Ani nápad, že by kluka mohla usměrnit anebo utřít pusu hlavně jemu. On měl totiž navíc i rýmu a nudle jak švihadla. Ten se zase vesele dál proháněl se svojí kamarádkou Terkou po bufetu. Tentokrát řvali hlasitě stereo.
Dědovi naproti nám evidentně přestalo chutnat kafe. Ovšem zkuste napomenout někomu dítě. A tak děda zlomyslně zahájil odboj. Vytáhl Tatranku a vyzývavě se do ní labužnicky zakousl v domnění, že klučík začne slintat a přestane nehorázně řvát. Slintat sice začal, ale řval dál. Matky zíraly dál do mobilů a nevnímaly. Jako závěrečné číslo Honzík předvedl, jak hezky umí běhat v zablácených botách po světle hráškové koženkové lavici, nad kterou visela drahá zrcadlová dekorace ve tvaru různě velkých kruhů.
V tu chvíli se z milé prodavačky stala zamračená a s hrůzou trnula, co přijde dál. Ten malý dareba chňapl po jednom ze zrcadlových kruhů a začal jím nehorázně lomcovat. A to už byla z bufetářky lítá saň. Psychicky to nevydržela a sejmula rozjíveného drobečka visícího za jeden z kruhů trefným hmatem dolů ze sedačky. Matka opět odhodila telefon a omluvila se. Honza tradičně vyvázl bez napomenutí a bez zaslouženého plácnutí po zadku.
Pán sedící u laptopu ho vztekle scvakl a znechuceně odešel. Děda spolkl zbytek Tatranky bez kousání a zmizel s nečekanou hbitostí.
"Mami takhle jsem taky řvala, když jsem byla malá?" ptá se dcera. "Ani náhodou!" odpovídám popravdě. "Nařezala bych ti, to se přece nedělá. Občas mají děti rozum na zadku, tak přes něj prostě dostat musí, když to jinak nejde. Venku ať si řve jak chce, ale tady jsou nemocní."
Zvedly jsme se k odchodu, naštvaná bufetářka otráveně otírala zablácenou lavici a smutně se s námi rozloučila.
"Maminky mají taky rozum na zadku. Když se nestarají o děti, měly by na něj taky dostat, viď mami?" Kývám a vím, že má ta rozumbrada pravdu. Nechci si raději ani představit, co vyroste z takových z řetězu urvaných dětí za dospělé. A pak takový Honzík bude někde třeba šéfem. Nebo prezidentem... Už předem lituji podřízené a prostý dělný lid.
Nechci nikomu mluvit do toho, jak vede životem své děti. Americká výchova... proč ne. Ale občas je nutná jedna dobře mířená česká rána na prdel.
Jeden z možných důsledků "volné výchovy".
Šárka Rosová Váňová
Že by malá jiskřička naděje?
Že by nás covid opravdu už něco málo naučil? Ne, nejsou všichni darebáci, nejsou všichni zlí. Ale člověku je nějak lépe, když to přímo pocítí.
Šárka Rosová Váňová
Jak mě stát nechal na holičkách. Vás taky?
Ne, nejsem nemocná, tak si nehodlám ani náhodou stěžovat. Všichni jsme současnou situací zaskočeni jako býval náš drahý Karel Gott Českými slavíky. Pro mnohé jsou umělci darmošlapové a tvorové budižkničemu. Nevadí.Chtějí taky žít.
Šárka Rosová Váňová
Jak uklidit sám v sobě
O duševní hygieně se toho napsalo už určitě hodně. Jak to vidím já? Potřebujete se zbavit pocitu hořkosti z bývalého partnera? Míváte i přesto, že vám ublížil nutkavé pocity, že byste rádi, aby se k vám vrátil?
Šárka Rosová Váňová
Jak úspěšně honit popeláře
Mám recept, jak se dokonale znemožnit a přivést manžela a všechny kamarády k slzám smíchu. A jako bonus získat novou přezdívku. Necháte se inspirovat?
Šárka Rosová Váňová
Král Virusvět odejde sám, až dostaneme rozum...
Hledá se. Všichni se po něm ptají. Odkud se vzal, nikdo ho přece nezval? Všichni se pídí, odkud se vzal ten obávaný král Virusvět? Někteří tvrdí, že je to chemická či biologická zbraň. Pozvali ho sami tajemní netopýři...Ilumináti.
Šárka Rosová Váňová
Ochranná rouška - to není nějaká lecjaká věc
Říkají nám, abychom je nosili. Zatím to jen doporučují. Do autobusu bez ní v některých městech nesmíte. Ale člověk je tvor odmítavý a vše, co se mu doporučuje, nutí či podbízí, vzdorovitě odmítá. Já jsem v ní však našla zalíbení.
Šárka Rosová Váňová
Pohlazení mezi nebem a zemí existuje
Napsala jsem už druhou knížku. Pane jo. To není žádný zázrak, pomyslí si laskavý čtenář. Dnes píše každý, kdo udrží tužku. Nebo umí psát na počítači. Třeba jen dvěma prsty a tempem, jako když kape kohoutek.
Šárka Rosová Váňová
Opustíš-li mě, smíchy zahynu
Už vidím ty chytré radily a poučovatele v diskusi. Kup si nové, ty nádhero. Nejsi ty náhodou blondýna? Odpovím rovnou. Nekoupím. A nejsem. Moje auto mě baví, je to živel dravý. A taky zdroj mojí inspirace k psaní.
Šárka Rosová Váňová
Ta pravá česká ,řízkovaná‘
Můj známý mi nedávno vyprávěl... Kdysi při cestě autobusem na dovolenou zažil v reálu podobný film jako Účastníci zájezdu. Naproti přes uličku seděl nějaký táta s mámou a dokonce se tak oslovovali. Učinění Škopkovi to byli.
Šárka Rosová Váňová
Umělci jsou šouplí bejkem
“Umělci jsou šouplí bejkem”. Říkávala moje maminka. Takoví trochu cvoci... tím myslela. Vyšinutí a někde v jiných dimenzích. A někdy se prostě střetnou s realitou.
Šárka Rosová Váňová
Dnes naposledy do bazénu. Od zítřka zase facka, venku dvacka
A taky vykydat dětem pokojíčky a školní tašky... Na počátku prázdnin mi naše devítiletá slečna oznámila, že je to JEJÍ pokoj a JEJÍ prázdniny. A tak jsem se sekla. Dám tedy tomu dítěti pocit zodpovědnosti a plnou důvěru!
Šárka Rosová Váňová
Jak vyprat potah na paměťovou matraci
Sloužila nám dlouho... jsem sentimentální a taky nemám na vyhazování dalších pěti tisíc. Holka jedna značková, měkoučká, tenká vrchní matrace z paměťové pěny...
Šárka Rosová Váňová
Kdo podporuje množírny, šíří smrt
Drahá Barunko. Jak Ty se dokážeš smát a radovat se z každého společného okamžiku. Nejdražší krmení pro podporu srdíčka, odblešení a léčba Tvé alergie na blechy, likvidace svrabu z Tvých rozbolavělých oušek. Maličkost.
Šárka Rosová Váňová
O bolesti, štěstí a přátelství
Během půl roku ztratit dvě zvířecí lásky. Přítelkyně a na život a na smrt, to se každému nestane. Já musím mít ten smutný prim. Říkala jsem si dnes plná smutku a bolesti.
Šárka Rosová Váňová
Občas mívám zločinecké sklony
Neublížila bych hmyzu, kuře ani kotě ze mě nemusí mít obavy. Ale jak se jedná o moje děti a rodinu vůbec, probouzí se ve mně lítá bestie a zlá saň všeho schopná. Jakmile se vyskytne problém, nasadím k jeho vyřešení všechny síly.
Šárka Rosová Váňová
Stáří je jen pro odvážné. Jsem srab?
Beru do ruky velký nůž. Krájím koláč života na dvě poloviny. Jedné se říká mládí. Druhé stáří. Je čas se do té druhé zakousnout. Nikomu se moc nechce. A tak je třeba vzít do ruky cukřenku a pořádně tu druhou půlku osladit.
Šárka Rosová Váňová
Jak se stát maminkou roku – semifinále
V životě se má zkusit všechno. Když jde o zkušenost a dětské poznání světa, platí to dvojnásobně. Tak jsme se s naší Klárkou pustily do soutěže Maminka roku 2017. Samozřejmě s nadšením, protože jinak to ani neumíme.
Šárka Rosová Váňová
Jak se neokoukat manželovi
Celý život čtu v časopisech různé zajímavé poučky pro vdané ženy na téma: "Jak se neokoukat". Ty většinou zní: Zákaz pobíhání doma v teplácích s rancem na zadku a vytahanými koleny. Zákaz nošení natáček pro příjem VKV.
Šárka Rosová Váňová
Máme doma delikventku
Totiž, abyste rozuměli, naší Klárce občas říkáme Karle. Zvykla si na to a dokonce to vyžaduje i od svých spolužáků. Brzy jí bude devět. Zvláštní znamení: miluje zvířátka. Je pro ně schopná podniknout cokoli.
Šárka Rosová Váňová
Aktivní blbec
Celý svůj život si zakazuju být dobrá, hodná, pošetilá, naivní, dobrosrdečná a starostlivá. Tyto vlastnosti člověku akorát komplikují život.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 79
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4311x
TV Dakr Most, Rádio Kiss 98 Praha, ČRo Region, Oldies Rádio Praha a ČRo Regina Praha.
Dobrý anděl https://www.dobryandel.cz/profil-dobreho-andela/?da=Qmi0b
audio kniha Ann Petersové Cheri - zázrak z ulice, Gutta z Bubnu
e-book Přiměřeně laskavé příběhy, Deset tváří ženy Sherry Rose, Moje puberta na draka, Pohádky z naší zahrádky
Knihy: Moje dětství na draka, Moje puberta na draka, Deset tváří ženy Sherry Rose, Pohádky z naší zahrádky, Přiměřeně laskavé příběhy
Můj web: http://www.sarka-rosova-vanova.cz