Až umře poslední včela, zle se nám povede
"Drž se, racajdo," volá na mě přes rameno děda František, díky kterému jsem úplně přestala slyšet na své jméno, "ať to těm mým "vosám" nevylijeme." Bylo chladné jaro a dědečkovy včelky potřebovaly přikrmit. Děda byl horník na hlubině. Ruce jako lopaty. Jeho patnáct včelstev uprostřed krásné zahrady s malým barevným domečkem byl jeho krásný úlet. Tam jsem bývala nejšťastnější. Byl to nádherný kout, kde jsem byla mnohem raději než s rodiči fotografy v temné komoře. Musela jsem dlouhé hodiny potápět obrovskou měchačkou v ustalovači fotografie, aby na nich nebyly skvrny. A děda taky pobýval se svými včelkami mnohem raději než ve tmě v dolech, kde si tvrdě vydělával na chleba těžbou hnědého uhlí.
V tom zahradním domečku zahaleném půvabně všudypřítomnými babiččinými kytičkami to krásně vonělo. Děda tam schovával své včelařské pomůcky. Rámečky, rojáček a taky obrovský modrý válec medomet s klikou na vytáčení medu.
To vám byl nádherný den, když usoudil, že jsou plástve všechny zavíčkované a bude se vytáčet medík. Směla jsem točit klikou medometu. Dodnes slyším to zvláštní šustění medu, který se rozstřikoval po jeho stěnách a pomalu líným tempem vytékal do smaltovaného kbelíku. "Tumáš, racajdo," říká mi děda a podává mi obřadně do ruky kovový hřeben, na kterém zůstalo "voští". Odstraněná víčka z pláství plná medu chutnají jako nejlepší bonbón světa. "A moc to nepřeháněj nebo budeš mít zadek sladký jako včela," směje se děda. "Dědečku, proč tady lezou ty včeličky po česnu?" ptám se. "To jsou trubci, racajdo. Jsou moc důležití, protože oplodní královnu, aby mělo včelstvo další potomstvo, víš?" a pokračuje, "no, a protože jsou líní a nechtějí sbírat pyl na med, včelky se naštvou a vystrčí je ven z úlu." "Jééé, dědo, a to už nesmí zpátky?" ptám se vyděšeně a s pláčem je sbírám do krabičky s ujištěním, že nemají žihadlo. Chci je ochránit a cpu jim kytičky.
Přeci jen jsem se spletla a jedna z včelek mi vráží do dlaně žihadlo, až vyjeknu. Tehdy jsem byla úplně vyřízená, v noci nastoupila horečka. Žihadlo zůstalo v kůži a já měla ruku jako Krteček od pana Milera.
Největším hrdinou se děda v mých dětských očích barvy čokolády stával, když chrabře v kukle a bílém obleku vylezl na strom. Byl jako neohrožený kosmonaut na vesmírné výpravě. Několikakilový roj, který královna odvedla z úlu, nekompromisně sklepl do rojáčku a já jsem pak směla včelky uklidňovat dmýcháním měchu "dýmáku". Děda vždy dostal tolik žihadel! Jen se útrpně usmíval a vytahoval je z kůže. Jeho už tak velké mozolnaté ruce horníka se pozvolna měnily v lopaty.
"Máš-li úd malej, nezoufej. Strč ho do úlu a zabouchej." Pravil vždy významně a já jsem tehdy netušila, kolik se v tom pořekadle skrývá smyslu pro humor.
Dědeček vytáčí med v nebi už čtvrt století. Vždy mi říkával, že bez včelek by se nám zle vedlo. Asi je dobře, že se nedožil jejich smutného osudu. Náš kvalitní med se vyváží, nekvalitní draze dováží. Přitom i v případě průměrné produkce a nulového vývozu by Česko bylo schopno pokrýt domácí poptávku z vlastních zdrojů. Je moc dobře, že přibývá kolem osmi set včelařů ročně.
Úzkostlivě vysekáváme své zahrady a bereme jim tak potravu. Já vždy pruh s jetelem nechávám růst. Co na tom, že zahrada není tak dokonale krásná. Vždy když vidím včelku, dívám se k nebi a říkám si, to je ta dědečkova. Bereme jim potravu a ta, která jim zbude, je otrávená na polích pesticidy. Nechovejme se k tomuto dokonalému živočišnému druhu tak hanebně. Přitom pomoci může každý z nás.
Stačí až budete i vy třeba sekat svoji zahradu. Upusťte od její stoprocentní dokonalosti a nechte pruh s jetelem nebo květy pampelišek či sedmikrásek pro včelky.
Budou vám vděčné a zaslouží si to.
Šárka Rosová Váňová
Že by malá jiskřička naděje?
Že by nás covid opravdu už něco málo naučil? Ne, nejsou všichni darebáci, nejsou všichni zlí. Ale člověku je nějak lépe, když to přímo pocítí.
Šárka Rosová Váňová
Jak mě stát nechal na holičkách. Vás taky?
Ne, nejsem nemocná, tak si nehodlám ani náhodou stěžovat. Všichni jsme současnou situací zaskočeni jako býval náš drahý Karel Gott Českými slavíky. Pro mnohé jsou umělci darmošlapové a tvorové budižkničemu. Nevadí.Chtějí taky žít.
Šárka Rosová Váňová
Jak uklidit sám v sobě
O duševní hygieně se toho napsalo už určitě hodně. Jak to vidím já? Potřebujete se zbavit pocitu hořkosti z bývalého partnera? Míváte i přesto, že vám ublížil nutkavé pocity, že byste rádi, aby se k vám vrátil?
Šárka Rosová Váňová
Jak úspěšně honit popeláře
Mám recept, jak se dokonale znemožnit a přivést manžela a všechny kamarády k slzám smíchu. A jako bonus získat novou přezdívku. Necháte se inspirovat?
Šárka Rosová Váňová
Král Virusvět odejde sám, až dostaneme rozum...
Hledá se. Všichni se po něm ptají. Odkud se vzal, nikdo ho přece nezval? Všichni se pídí, odkud se vzal ten obávaný král Virusvět? Někteří tvrdí, že je to chemická či biologická zbraň. Pozvali ho sami tajemní netopýři...Ilumináti.
Šárka Rosová Váňová
Ochranná rouška - to není nějaká lecjaká věc
Říkají nám, abychom je nosili. Zatím to jen doporučují. Do autobusu bez ní v některých městech nesmíte. Ale člověk je tvor odmítavý a vše, co se mu doporučuje, nutí či podbízí, vzdorovitě odmítá. Já jsem v ní však našla zalíbení.
Šárka Rosová Váňová
Pohlazení mezi nebem a zemí existuje
Napsala jsem už druhou knížku. Pane jo. To není žádný zázrak, pomyslí si laskavý čtenář. Dnes píše každý, kdo udrží tužku. Nebo umí psát na počítači. Třeba jen dvěma prsty a tempem, jako když kape kohoutek.
Šárka Rosová Váňová
Opustíš-li mě, smíchy zahynu
Už vidím ty chytré radily a poučovatele v diskusi. Kup si nové, ty nádhero. Nejsi ty náhodou blondýna? Odpovím rovnou. Nekoupím. A nejsem. Moje auto mě baví, je to živel dravý. A taky zdroj mojí inspirace k psaní.
Šárka Rosová Váňová
Ta pravá česká ,řízkovaná‘
Můj známý mi nedávno vyprávěl... Kdysi při cestě autobusem na dovolenou zažil v reálu podobný film jako Účastníci zájezdu. Naproti přes uličku seděl nějaký táta s mámou a dokonce se tak oslovovali. Učinění Škopkovi to byli.
Šárka Rosová Váňová
Umělci jsou šouplí bejkem
“Umělci jsou šouplí bejkem”. Říkávala moje maminka. Takoví trochu cvoci... tím myslela. Vyšinutí a někde v jiných dimenzích. A někdy se prostě střetnou s realitou.
Šárka Rosová Váňová
Dnes naposledy do bazénu. Od zítřka zase facka, venku dvacka
A taky vykydat dětem pokojíčky a školní tašky... Na počátku prázdnin mi naše devítiletá slečna oznámila, že je to JEJÍ pokoj a JEJÍ prázdniny. A tak jsem se sekla. Dám tedy tomu dítěti pocit zodpovědnosti a plnou důvěru!
Šárka Rosová Váňová
Jak vyprat potah na paměťovou matraci
Sloužila nám dlouho... jsem sentimentální a taky nemám na vyhazování dalších pěti tisíc. Holka jedna značková, měkoučká, tenká vrchní matrace z paměťové pěny...
Šárka Rosová Váňová
Kdo podporuje množírny, šíří smrt
Drahá Barunko. Jak Ty se dokážeš smát a radovat se z každého společného okamžiku. Nejdražší krmení pro podporu srdíčka, odblešení a léčba Tvé alergie na blechy, likvidace svrabu z Tvých rozbolavělých oušek. Maličkost.
Šárka Rosová Váňová
O bolesti, štěstí a přátelství
Během půl roku ztratit dvě zvířecí lásky. Přítelkyně a na život a na smrt, to se každému nestane. Já musím mít ten smutný prim. Říkala jsem si dnes plná smutku a bolesti.
Šárka Rosová Váňová
Občas mívám zločinecké sklony
Neublížila bych hmyzu, kuře ani kotě ze mě nemusí mít obavy. Ale jak se jedná o moje děti a rodinu vůbec, probouzí se ve mně lítá bestie a zlá saň všeho schopná. Jakmile se vyskytne problém, nasadím k jeho vyřešení všechny síly.
Šárka Rosová Váňová
Stáří je jen pro odvážné. Jsem srab?
Beru do ruky velký nůž. Krájím koláč života na dvě poloviny. Jedné se říká mládí. Druhé stáří. Je čas se do té druhé zakousnout. Nikomu se moc nechce. A tak je třeba vzít do ruky cukřenku a pořádně tu druhou půlku osladit.
Šárka Rosová Váňová
Jak se stát maminkou roku – semifinále
V životě se má zkusit všechno. Když jde o zkušenost a dětské poznání světa, platí to dvojnásobně. Tak jsme se s naší Klárkou pustily do soutěže Maminka roku 2017. Samozřejmě s nadšením, protože jinak to ani neumíme.
Šárka Rosová Váňová
Jak se neokoukat manželovi
Celý život čtu v časopisech různé zajímavé poučky pro vdané ženy na téma: "Jak se neokoukat". Ty většinou zní: Zákaz pobíhání doma v teplácích s rancem na zadku a vytahanými koleny. Zákaz nošení natáček pro příjem VKV.
Šárka Rosová Váňová
Máme doma delikventku
Totiž, abyste rozuměli, naší Klárce občas říkáme Karle. Zvykla si na to a dokonce to vyžaduje i od svých spolužáků. Brzy jí bude devět. Zvláštní znamení: miluje zvířátka. Je pro ně schopná podniknout cokoli.
Šárka Rosová Váňová
Aktivní blbec
Celý svůj život si zakazuju být dobrá, hodná, pošetilá, naivní, dobrosrdečná a starostlivá. Tyto vlastnosti člověku akorát komplikují život.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 79
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4311x
TV Dakr Most, Rádio Kiss 98 Praha, ČRo Region, Oldies Rádio Praha a ČRo Regina Praha.
Dobrý anděl https://www.dobryandel.cz/profil-dobreho-andela/?da=Qmi0b
audio kniha Ann Petersové Cheri - zázrak z ulice, Gutta z Bubnu
e-book Přiměřeně laskavé příběhy, Deset tváří ženy Sherry Rose, Moje puberta na draka, Pohádky z naší zahrádky
Knihy: Moje dětství na draka, Moje puberta na draka, Deset tváří ženy Sherry Rose, Pohádky z naší zahrádky, Přiměřeně laskavé příběhy
Můj web: http://www.sarka-rosova-vanova.cz