Jak vyprat potah na paměťovou matraci
Tohle vše mi proběhlo hlavou ve chvíli, kdy jsem se rozhodla vyprat na tu potvoru o rozměrech 180 x 200 cm potah. Čistila jsem ho za ty roky poctivě, ale vybryndané pacholíčky, přesnídávky, občas otřené packy naší dcerky od čehokoliv, se po čase podepsaly neúprosně na jejím vzhledu.
S tím přece nemůžu jet do čistírny? Stydím se v duchu a už se vidím, jak tu obrovitou paměťovou pěnu rvu do auta. Bylo by to jako marný boj s dvoumetrovou anakondou. V duchu jsem politovala klasika Nerudu, který podobný problém řešil se slamníkem.
Zvažovala jsem poměrně dlouho i její vyhození na skládku. Ale zase tak sešlá věkem mi nepřišla, spíš jen skvrnitá jako tyfus.
No což, rozhodla jsem se statečně ji opravdu narvat do pračky automatky. V tu chvíli začalo to pravé peklo. Což jsem pochopitelně netušila a mělo mi brzy dojít. Po chvíli hekání a funění se mi to podařilo a pračka s cinknutím uzavřela neochotně svou kořist.
Nastavila jsem program na praní dek a velkých textilií a s úlevou si na chvíli vydechla. Spokojeně jsem nasypala prášek do zásobníku a zmizela z koupelny za prací po domě. Po dalších minutách jsem u domácí práce zpozorněla a hrklo ve mně, odkud se vyluzují táhlé kňouravé zvuky. Dům máme velký, chvíli mi trvalo, než jsem podle sluchu rekognoskovala terén v domnění, že jsme někde nechtíc zabouchli kočku. Manžel seděl spokojeně za počítačem a ujistil mě, že on opravdu nemňoukal. Ne? Opravdu... ne ani z legrace! Proč by to taky dělal, že? Oběd už dostal.
Po chvíli se mňoukání ozvalo zase, ještě naléhavěji. Konečně mi to došlo. Pračka neochotně přežvykovala své nestravitelné sousto. Ochotně připustila obsah šesti kil, ale nikoli váhu nacucaného wellpurového potahu matrace, který mohl vážit kolem dvaceti.
Okamžitě mi došlo, že to nebyl dobrý nápad a zželelo se mi milé pračky a ubohých ložisek bubnu ještě víc.
Prací proces sice jakžtakž zvládla, ale do ždímání se jí vůbec nechtělo. Nedivím se jí. Mně taky ne, ani trochu. S úpěním jsem tu šílenou, prazvláštně flekatou hmotu s námahou vytáhla z útrob mňoukající pračky.
Praštila jsem s ní přímo do vany a něco tak těžkého, mě během chvíle naprosto ničilo při pokusu o kvalitnější vyprání. Hekala jsem, vzdychala, funěla a přitom zápolila s pěnovkou, která byla nasáklá a byl problém s ní vůbec pohnout.
Zajímavé zvuky linoucí se z koupelny, přilákaly pod vidinou erotiky manžela. Málem se svalil, jak se smál, při čem mě vlastně načapal. Vím, možná si sliboval víc, než svou naštvanou zrudlou ženu s urousanými vlasy totálně vyčerpanou a zpocenou a sprostě klející nad vanou. Ruce mi málem upadly, když jsem se snažila píďalkovitými pohyby to nasáklé těžké monstrum zkrotit. Za můj zednický slovník by se určitě styděl i kuchař Pohlreich. Zhruba nejslušněji znělo “ty svině jedna”.
Muž se nemohl nabažit pohledu na mě a vyzval mě, slzící smíchy, abych si na matraci stoupla ve vaně a pokusila se ji vyždímat svou vahou.
Konečně jsem tak mohla zažít pocit, jaký mají selky, při šlapání zelí. Bylo to fakt hnusné poskakovat po čvachtající, mlaskající těžké mrše, která mi protékala mezi prsty u nohou. U těch dál umíral smíchy můj drahý a chechtání přerušoval namáhavým hekáním, jak se snažil mi pomoci dostat z té herky vodu.
Po nějaké době jsme usoudili, že ji ve dvou vyneseme na venkovní věšák. Za dveřmi koupelny stálo vyjevené dítě, které se zjevně marně snažilo pochopit, co se mezi rodiči odehrávalo v koupelně.
Naštěstí je chytré po mamince a hezké po tátovi a pochopilo okamžitě.
Po celé chodbě se za námi dlouze táhl čůrek vody z košíku na prádlo, který úpěl pod tíhou trucovité nasáklé matrace. Ve chvíli, kdy jsme pak společně natahovali náš outěžek přes venkovní sušák, smíchy už jsme brečeli oba.
Netuším, kolik nás při této akci, oba jako funící, zmáchaná a udřená, chechtající se monstra, vidělo sousedů. Ale co se děje na naší zahradě za thújemi, odkud se ozývaly zvláštní zvuky, povely a hekání, asi tušil málokdo. Matrace bude schnout týden. Možná neuschne už nikdy. A možná budeme spát jako za studentských dob na zemi. Za tu legraci to ale fakt stálo.
Vypadali jsme jak dva šťastní cvoci a vsadím se, že zítra bude prát matrace z paměťové pěny celá ulice!
Šárka Rosová Váňová
Že by malá jiskřička naděje?
Že by nás covid opravdu už něco málo naučil? Ne, nejsou všichni darebáci, nejsou všichni zlí. Ale člověku je nějak lépe, když to přímo pocítí.
Šárka Rosová Váňová
Jak mě stát nechal na holičkách. Vás taky?
Ne, nejsem nemocná, tak si nehodlám ani náhodou stěžovat. Všichni jsme současnou situací zaskočeni jako býval náš drahý Karel Gott Českými slavíky. Pro mnohé jsou umělci darmošlapové a tvorové budižkničemu. Nevadí.Chtějí taky žít.
Šárka Rosová Váňová
Jak uklidit sám v sobě
O duševní hygieně se toho napsalo už určitě hodně. Jak to vidím já? Potřebujete se zbavit pocitu hořkosti z bývalého partnera? Míváte i přesto, že vám ublížil nutkavé pocity, že byste rádi, aby se k vám vrátil?
Šárka Rosová Váňová
Jak úspěšně honit popeláře
Mám recept, jak se dokonale znemožnit a přivést manžela a všechny kamarády k slzám smíchu. A jako bonus získat novou přezdívku. Necháte se inspirovat?
Šárka Rosová Váňová
Král Virusvět odejde sám, až dostaneme rozum...
Hledá se. Všichni se po něm ptají. Odkud se vzal, nikdo ho přece nezval? Všichni se pídí, odkud se vzal ten obávaný král Virusvět? Někteří tvrdí, že je to chemická či biologická zbraň. Pozvali ho sami tajemní netopýři...Ilumináti.
Šárka Rosová Váňová
Ochranná rouška - to není nějaká lecjaká věc
Říkají nám, abychom je nosili. Zatím to jen doporučují. Do autobusu bez ní v některých městech nesmíte. Ale člověk je tvor odmítavý a vše, co se mu doporučuje, nutí či podbízí, vzdorovitě odmítá. Já jsem v ní však našla zalíbení.
Šárka Rosová Váňová
Pohlazení mezi nebem a zemí existuje
Napsala jsem už druhou knížku. Pane jo. To není žádný zázrak, pomyslí si laskavý čtenář. Dnes píše každý, kdo udrží tužku. Nebo umí psát na počítači. Třeba jen dvěma prsty a tempem, jako když kape kohoutek.
Šárka Rosová Váňová
Opustíš-li mě, smíchy zahynu
Už vidím ty chytré radily a poučovatele v diskusi. Kup si nové, ty nádhero. Nejsi ty náhodou blondýna? Odpovím rovnou. Nekoupím. A nejsem. Moje auto mě baví, je to živel dravý. A taky zdroj mojí inspirace k psaní.
Šárka Rosová Váňová
Ta pravá česká ,řízkovaná‘
Můj známý mi nedávno vyprávěl... Kdysi při cestě autobusem na dovolenou zažil v reálu podobný film jako Účastníci zájezdu. Naproti přes uličku seděl nějaký táta s mámou a dokonce se tak oslovovali. Učinění Škopkovi to byli.
Šárka Rosová Váňová
Umělci jsou šouplí bejkem
“Umělci jsou šouplí bejkem”. Říkávala moje maminka. Takoví trochu cvoci... tím myslela. Vyšinutí a někde v jiných dimenzích. A někdy se prostě střetnou s realitou.
Šárka Rosová Váňová
Dnes naposledy do bazénu. Od zítřka zase facka, venku dvacka
A taky vykydat dětem pokojíčky a školní tašky... Na počátku prázdnin mi naše devítiletá slečna oznámila, že je to JEJÍ pokoj a JEJÍ prázdniny. A tak jsem se sekla. Dám tedy tomu dítěti pocit zodpovědnosti a plnou důvěru!
Šárka Rosová Váňová
Kdo podporuje množírny, šíří smrt
Drahá Barunko. Jak Ty se dokážeš smát a radovat se z každého společného okamžiku. Nejdražší krmení pro podporu srdíčka, odblešení a léčba Tvé alergie na blechy, likvidace svrabu z Tvých rozbolavělých oušek. Maličkost.
Šárka Rosová Váňová
O bolesti, štěstí a přátelství
Během půl roku ztratit dvě zvířecí lásky. Přítelkyně a na život a na smrt, to se každému nestane. Já musím mít ten smutný prim. Říkala jsem si dnes plná smutku a bolesti.
Šárka Rosová Váňová
Občas mívám zločinecké sklony
Neublížila bych hmyzu, kuře ani kotě ze mě nemusí mít obavy. Ale jak se jedná o moje děti a rodinu vůbec, probouzí se ve mně lítá bestie a zlá saň všeho schopná. Jakmile se vyskytne problém, nasadím k jeho vyřešení všechny síly.
Šárka Rosová Váňová
Stáří je jen pro odvážné. Jsem srab?
Beru do ruky velký nůž. Krájím koláč života na dvě poloviny. Jedné se říká mládí. Druhé stáří. Je čas se do té druhé zakousnout. Nikomu se moc nechce. A tak je třeba vzít do ruky cukřenku a pořádně tu druhou půlku osladit.
Šárka Rosová Váňová
Jak se stát maminkou roku – semifinále
V životě se má zkusit všechno. Když jde o zkušenost a dětské poznání světa, platí to dvojnásobně. Tak jsme se s naší Klárkou pustily do soutěže Maminka roku 2017. Samozřejmě s nadšením, protože jinak to ani neumíme.
Šárka Rosová Váňová
Jak se neokoukat manželovi
Celý život čtu v časopisech různé zajímavé poučky pro vdané ženy na téma: "Jak se neokoukat". Ty většinou zní: Zákaz pobíhání doma v teplácích s rancem na zadku a vytahanými koleny. Zákaz nošení natáček pro příjem VKV.
Šárka Rosová Váňová
Máme doma delikventku
Totiž, abyste rozuměli, naší Klárce občas říkáme Karle. Zvykla si na to a dokonce to vyžaduje i od svých spolužáků. Brzy jí bude devět. Zvláštní znamení: miluje zvířátka. Je pro ně schopná podniknout cokoli.
Šárka Rosová Váňová
Aktivní blbec
Celý svůj život si zakazuju být dobrá, hodná, pošetilá, naivní, dobrosrdečná a starostlivá. Tyto vlastnosti člověku akorát komplikují život.
Šárka Rosová Váňová
Jak se stát Maminkou roku 2017
A je to zase tady. Občas mě posedne myšlenka, že stárnu. Míváte to taky? A pak zpravidla přijde moment, kdy musím nutně světu a potažmo i sobě neprodleně dokázat, že ještě pořád za něco stojím.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 79
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4311x
TV Dakr Most, Rádio Kiss 98 Praha, ČRo Region, Oldies Rádio Praha a ČRo Regina Praha.
Dobrý anděl https://www.dobryandel.cz/profil-dobreho-andela/?da=Qmi0b
audio kniha Ann Petersové Cheri - zázrak z ulice, Gutta z Bubnu
e-book Přiměřeně laskavé příběhy, Deset tváří ženy Sherry Rose, Moje puberta na draka, Pohádky z naší zahrádky
Knihy: Moje dětství na draka, Moje puberta na draka, Deset tváří ženy Sherry Rose, Pohádky z naší zahrádky, Přiměřeně laskavé příběhy
Můj web: http://www.sarka-rosova-vanova.cz