Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Aktivní blbec

25. 08. 2017 18:42:58
Celý svůj život si zakazuju být dobrá, hodná, pošetilá, naivní, dobrosrdečná a starostlivá. Tyto vlastnosti člověku akorát komplikují život.

"Nesnáším aktivní blbce," řekla mi kdysi známá veterinářka, když vnořila ruce do útrob mé kočky a já jí nabídla asistenci. Kočičí packy přivázala kamsi fáčem, aby se jí nepletly do rány. Operaci zvládla bravurně sama. Dobře tedy. To byl další moment, kdy jsem si zakázala výše uvedené. Speciální podkategorie dobrosrdečnosti je pro mne nekompromisní láska k trpícím. Hlavně k dětem, seniorům a zvířatům. Tady selhávám zcela pravidelně.
Jako kdysi s televizním štábem kolem Vánoc, když jsme jeli natáčet do dětského domova. Málem mě zabilo, když mě malá okatá holčička vzala za ruku a s očima upřenýma do těch mých, se zeptala: "Teto, můžu jít k tobě domů?" Měla jsem v té době problém uživit své vlastní děti. A byt taky nebyl nafukovací. Bála jsem se odpovědět a tu otázku uslyším do smrti.
Dodnes vidím před očima, jak sbírám pod pohrůžkami násilí do auta zuboženého psíka, kterého se rozhodli pubertální haranti oběsit na provazu. V útulku ho nechtěli, prý jsou jiný okrsek. Doma dětí jak nábytku a zvířat taky požehnaně, jela jsem s pejskem na městskou policii a zalhala o místě jeho nálezu. Až pak ho museli z rukou černých šerifů v útulku přijmout.
Proboha, proč si pořád tak komplikuju život? Kladu si snad po sté tuto otázku. Všechno moc prožíváš, nemáš být tak hodná, napsala mi tuhle známá. Tak to ti moc děkuju za radu, skřípám zubama a přemýšlím, jak na to. Zvíře mi nesmí do bytu. Zní nejčastěji věta lidí, kteří zvířata prostě nemusí. Klidně překročí zraněné nebo nemocné zvíře a bez výčitek odkráčí za svou vidinou čistého bytu s neposkvrněnými koberci. Jsou to svobodní lidé. Nekomplikují si život a dobře se jim usíná. Nepomůžou, ale naštěstí ani neublíží. Takový je můj muž. Je prostě takový. Vyrostl v takovém prostředí. Úplně chápu, jaké má pohnutky mě zabít. S člověkem založeným jako já, nemá snadný život. On odmítá pochopit, proč mám občas chuť zabít já jeho. "Ty kočky mě štvou, pořád mňoukají a tlačí se domů. Abych se bál otevřít dveře," říká často nakvašeně.

"Ano, kočky mňoukají. Kočky to tak prostě dělají. Stejně jako prase chrochtá. Mají hlad. Ty si taky řekneš o večeři," odpovídám vždy podrážděně. Krmím kočky prostě doma. Nehodlám totiž vykrmovat drahými granulemi značky Hogo Fogo celou vesnici. Najedí se a jsou ve chvíli venku.

Můj poslední počin byla spása asi dva měsíce starého kotěte.
Vezli jsme nejmladší dceru na autobus, který ji s dětmi měl odvézt do tábora. Jak jinak, do tábora s koňmi. Mám ty moje všechny holky úplně "celá máma". Než odjela, připletlo se nám pod nohy to kotě. Umřela by snad na místě, kdybych tu chlupatou kuličku s neskutečně zhnisanýma očima, nechala na pospas staré opuštěné továrně. Mávaly jsme si společně a tajnými gesty si naznačovaly, že kotě prostě BUDE DOMA. Maminky ostatních potomků srocené u autobusu, který se chystal naše výkvěty spolykat a odvézt, soucitně přihlížely. Kotě litovaly, mě chválily, jaká jsem duše dobrá. U žádné ale nezůstalo schoulené pod bundou. Zato u mě jo. Vetší pitomec prostě nebyl v té chvíli k mání. Ne, nepište mi prosím vás, že máte na půdě několik koťat, protože nekastrujete. Nenabízejte mi psa, kterého vám zlovolný bytný nedovolí mít v podnájmu. Proč? Odpověď hledejte v úvodu mého blogu, pokud jste ji náhodou nevytušili.

První den s kotětem, ze kterého se díky bádavému pohledu pod ocásek, vyklubala holčička, stál za nic. Veškerou péči o ni jsem prováděla nervózní mezi průběžným vrčením manžela. Uši plné svrabu, oči zhnisané zánětem. Škrkavky a podobné mrchy si v číče zcela jistě udělaly kongres na téma: "Jak spolehlivé zničit kočičku." K tomu děsný průjem, který z koťátka udělal průtokový ohřívač. Kašel a rýma, spolehliví zabijáci, si v nešťastné kočce vydobyly také svoje právo na pobyt. K tomu dvě naše dospělé kočky, které podpořily nevraživost páníčka nenávistným syčením, při kterém se rázem proměnily v husy. Slíbila jsem jim hladovku. A pánovi taky. Nic naplat, kotě muselo na noc ven. A noci už bývají chladné. Uklidněna péčí o něj a jeho viditelnou úlevou, protože všechny potřebné léky jsem měla doma, jsem stejně celou noc strachem o něj nespala.

Celou neděli jsem si prosadila pobyt kotěte doma a bonusově jsem ho pokřtila.
Získalo skvostné jméno Nely. "Nedávej TOMU jméno, ať si TO na nás nezvyká," ozvalo se ubručeně z křesla. "A navíc jsi slíbila, že až tu kočku vyléčíš, odneseš ji do útulku," bručelo dál křeslo. "Tak na to zapomeň!" řvalo ve mně všechno, ale potichu a s podbízivým úsměvem gejši jsem servírovala osvědčený, výborný oběd, který má muž rád.

Třetí den se Nely ztratila. Odnesla ji sousedčina dcera. Naštěstí druhá sousedka má smysl pro pořádek a trénovaný pozorovací talent. Nelu jsem tedy vystopovala a donesla domu s výčitkou, že ji zajede auto a musí být doma. Zabralo to. Večer jsem přistihla muže, jak si kotě zkoumavě prohlíží a zabručel něco ve smyslu, že kdyby bylo alespoň hezké a že už černého kocoura máme. Čtvrtý den se z obýváku ozývá: "Auuu, ty magore!" V očekávání katastrofy přibíhám a muž opatrně setřásá z nohy kotě zakousnuté v palci. Kupodivu se usmívá a pak, jen tak náhodou zavadí o míček, který se rozkutálí a Nely se za ním vděčně rozběhne.
Dnes se mi nabídl zajímavý pohled. Muž sedící na křesle v klíně s notebookem a uprostřed něj rozvalená Nelinka. Na oko přísně říká: "Jedeš dolu, ty potvoro?!" Dělám, že to nevidím, aby se nemusel za svůj cit stydět, a odkráčím do kuchyně. "Moc si tu nezvykej, kočko," zaryje se do mých zad. Jak to tak vypadá, polomrtvé a nemocné kotě má domov.

A dokud žili, bydleli v tom domečku všichni až do smrti... A to je konec příběhu, kterak aktivní blbec přiměl člověka, pro kterého by zvířata na téhle planetě být vůbec nemusela, vzít na milost kotě v nouzi. Myslíte si, že má smysl snažit se být jiná? Nebo je lepší probouzet lásku v těch druhých...

Autor: Šárka Rosová Váňová | pátek 25.8.2017 18:42 | karma článku: 21.90 | přečteno: 917x

Další články blogera

Šárka Rosová Váňová

Máme doma delikventku

Totiž, abyste rozuměli, naší Klárce občas říkáme Karle. Zvykla si na to a dokonce to vyžaduje i od svých spolužáků. Brzy jí bude devět. Zvláštní znamení: miluje zvířátka. Je pro ně schopná podniknout cokoli.

16.9.2017 v 20:52 | Karma článku: 24.34 | Přečteno: 869 | Diskuse

Šárka Rosová Váňová

Jak se ne/stát Maminkou roku 2017

A je to zase tady. Občas mě posedne myšlenka, že stárnu. Míváte to taky? A pak zpravidla přijde moment, kdy musím nutně světu a potažmo i sobě neprodleně dokázat, že ještě pořád za něco stojím.

8.8.2017 v 19:46 | Karma článku: 15.31 | Přečteno: 730 | Diskuse

Šárka Rosová Váňová

V naší zemi lidské zrůdy nechceme!

Zhlédla jsem video. Je to úplně jiný pocit než se dívat na krvák plný potoků umělé krve a rafinovaně děsivých kolagenových masek. Jsem šokovaná, otřesená, zhnusená. Viděla jsem totiž realitu.

18.7.2017 v 16:39 | Karma článku: 47.38 | Přečteno: 8088 | Diskuse

Další články z rubriky Praha a střední Čechy

Zuzana Palečková

Už nám zase kážou

Volební kolotoč se už pěkně rozbíhá a zřejmě i letos můžeme čekat spoustu zábavy. Jenom to všechno přežít se zdravým rozumem!

17.9.2017 v 23:23 | Karma článku: 13.05 | Přečteno: 424 | Diskuse

Ondřej Prokop

Architekt Jan Gehl pomůže zklidnit Severojižní magistrálu

Pražská Severojižní magistrála byla postavena v 70.letech jako hlavní silniční tah procházející středem města. Denně přes ní přejede přes 100 tisíc automobilů. Současná podoba magistrály je navržena a řízena jako dálniční koridor.

17.9.2017 v 21:57 | Karma článku: 5.46 | Přečteno: 294 | Diskuse

Šárka Rosová Váňová

Máme doma delikventku

Totiž, abyste rozuměli, naší Klárce občas říkáme Karle. Zvykla si na to a dokonce to vyžaduje i od svých spolužáků. Brzy jí bude devět. Zvláštní znamení: miluje zvířátka. Je pro ně schopná podniknout cokoli.

16.9.2017 v 20:52 | Karma článku: 24.34 | Přečteno: 869 | Diskuse

Jan Baše

Jak funguje kontrolní výbor zastupitelstva Prahy 10?

Dojmy prostého občana z jednání kontrolního výboru zastupitelstva 13. 9. 2017, které se sešlo po téměř po 3 měsících prázdnin...

16.9.2017 v 12:20 | Karma článku: 10.54 | Přečteno: 276 | Diskuse

Jan Sigmund

Mariánský sloup jako Smíchovský tank aneb přijde Staromák o vánoční trhy jak je známe?

Debaty o mariánském sloupu a jeho možném obnovení jsou žhavé. Čím více o tom vím, tím více se bojím hypotetického sporu za 73 let o vrácení Smíchovského tanku (později Růžového) na náměstí Kinských. Podobností je kupodivu mnoho!

14.9.2017 v 18:34 | Karma článku: 9.82 | Přečteno: 604 | Diskuse
Počet článků 61 Celková karma 27.20 Průměrná čtenost 5024

Moderátorka, redaktorka a dabérka na volné noze. Taky máma čtyř nádherných dcer a šťastná milující a milovaná žena svého muže. Mám ráda lidi. Je úplně jedno jaké národnosti. Povinná výbava pro všechny: mozek a srdce. Od roku 1996 jsem aktivně působila  v 

TV Dakr Most, Country Rádio Praha, Rádio Kiss 98 Praha, ČRo Region, Oldies Rádio Praha a ČRo Regina Praha.

Jsem Dobrý anděl  https://www.dobryandel.cz/profil-dobreho-andela/?da=Qmi0b

Namluvila jsem m.j. audio knihu Ann Petersové Cheri - zázrak z ulice  http://www.awr.cz/archiv_poradu/cheri-zazrak-z-ulice/

Najdete mě na:

https://www.facebook.com/moderatorka.sarka/

Vyšel mi e-book Přiměřeně laskavé příběhy: https://play.google.com/store/books/details?id=lz7CDgAAQBAJ

Můj web: http://www.vaanice.com

Má nominace na titul Žena roku 2017, děkuji: http://zenaroku2017.jenprozeny.cz/?s=%C5%A0%C3%A1rka+Rosov%C3%A1&submit=Hledat



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.