Dnes se moc nenosí říkat pravdu a být upřímný. Ale to se mě netýká a měnit se už nebudu. Dnes mi je padesát a píši svůj symbolicky padesátý blog. Milí čtenáři, přátelé, drahá rodino... jsem ráda, že vás mám.
Všem cizím lidem kolem sebe schválně říkám, že jsem o deset let starší a všichni si myslí, jak krásně na svůj věk vypadám. Jen vám, přátelům, a svojí rodině si můžu dovolit říci pravdu, protože vy mě znáte nejlíp a víte o mně všechno.
Když se rozhlédnu kolem sebe, naplňuje mě obrovská radost, kolik báječných dcer se mi podařilo přivést na svět a s více či méně marným úsilím, vychovat k obrazu svému.
Podařilo se mi to i díky mému skvělému manželovi, se kterým jsem se poznala, ještě když jsem si barvila vlasy, jen pro změnu barvy. Dnes už musím kvůli šedinám.
Tenhle kluk mi zkřížil cestu a já nevím proč, věřila jsem mu od začátku, že mě bude milovat, zůstane s námi a po všech stránkách zabezpečí rodinu. A on to vážně udělal a dělá dál. A za to mu budu až do nejdelší smrti vděčná.
Vděčná jsem i za svou velkou rodinu, za milované dcery, za to, že si své protějšky vybraly s větší rozvahou než já. Tohle můžu prohlásit zcela zodpovědně, protože přesáhly magickou věkovou hranici dvaceti let, kdy já jsem už byla vdaná.
Dnes vděčím ovšem své mladické nerozvážnosti za svou pošetilost a marnou citovou investici do prázdných nádob. Bez ní bych totiž neměla to nejcennější, co mám. A to jsou právě – mé čtyři dcery.
Když mi bylo dvacet, říkala jsem si, že za třicet let ze mě bude už stará babka alespoň s pěti vnoučaty, která bude v natáčkách a teplácích s vytahanými koleny krmit na zápraží holuby.
Dneska je mi padesát, vnouče nemám zatím žádné, ve skříni mi visí kožená bunda a nosím stále sexy hadříky a jehlové podpatky. Zuřivě píšu tak, že jsem zničila klávesnici notebooku a vyjde mi už druhá kniha.
Musím říct, že slavný citát: „Život začíná po čtyřicítce“ je neskutečně pravdivý!
Celý dosavadní život jsem ctila to, že jen pokorný člověk nalezne úctu k životu. A mít úctu k životu znamená milovat ho takový, jaký je.
Možná se budu za deset let šourat po cukrárnách, ale teď se cítím i přes občasné neduhy plná sil jako nikdy předtím a podle toho oslavme dnešní den!
Prožila jsem svých padesát let života a za to že tyto roky byly mnohdy i krásné, vděčím i vám. Jsem jedináček, ztratila jsem své prarodiče, rodiče, opustili mě moji mazlíčci... a mám už jen vás.
Proto je dnešní valentýnská oslava oslavou vás všech a já vám ze srdce přeji příjemnou zábavu, dobrou chuť a hlavně – na zdraví!
