Jak jsem přežila rodinné pověry a mýty
Celé dětství mi doma říkali, že v mých žilách koluje krev a jsem výrobek RVHP. Doufám, že víte, co to znamená? No přeci radujme se, veselme se, hovno máme, podělme se. Pro mladší ročníky Rada vzájemné hospodářské pomoci. Žádné anomálie jsem ovšem při krevních odběrech nepozorovala. Ale je fakt, že na rozdíl od tohoto společenství, hospodařit umím celkem dobře.
Dnes už se na mě všichni dívají s láskou ze shora, ale ve mně jejich neskutečné mýty a chiméry přežívají dál a dnes se jim smějí už i naše děti. Vybírám pro laskavého čtenáře jen ty nejzásadnější. Nerada bych zde totiž sepsala obsáhlý elaborát.
Začalo to v mém dětství, jak jsem postupně rozum brala, má mezinárodní rodinka na mě uplatňovala stále vynalézavější pořekadla.
* Bezruký tě chytne za pupík, když budeš zlobit. Tak toto byla pro mě stěžejní noční můra, kterou na mě uplatňovala maminka, když jsem neposlouchala. Až dobře do třetí třídy jsem se bála být sama i na záchodě, nedej bože po tmě. Jednou jsem dokonce při zběsilém úprku z oné místnosti utrhla splachovátko. Později mi došlo, čím by mě za pupík vzal, když vlastně neměl ruce. Nesmírně mě to potěšilo a uklidnilo. Maminku ovšem méně. Zřejmě tajně doufala, že mi ta blažená nevědomost vydrží přinejmenším do puberty.
* Pavouci pijí v noci lidem vláhu z očí. S tímto vědeckým poznatkem přišel tatík. Pokaždé, když ječel vyzbrojený pantoflem: "Pavooouk!" Štítil se prakticky všeho hmyzu a drobných živočichů, především žab a pavouků. Arachnofobií trpím dodnes a nepochodil ani zbytek rodiny, který se mi tu hlášku pokusil vyvrátit. V dětství jsem jistý čas neusnula jinak než se šátkem přes oči. Jak jim klukům lépe zamezit v tom, aby se nestoudně napájeli?
* Černá kočka přes cestu, naprosto tradiční pověra s tatínkem mávala naprosto nepokrytě. Věřil tomu, že když ve chvíli, kdy ta potvora přeběhne přes silnici, couvne několik desítek metrů na zpátečku, odvrátí neštěstí. Pár řidičů si klepalo na čelo, když nás museli najednou nečekaně objíždět.
* Nevěš před porodem prádlo ani záclony, zamotá se ti pupeční šňůra. Toto byl skvostný výrok babičky. Vždy se zatvářila velmi tajemně. Nevěšela jsem, zamotala se stejně. Dokonce dvakrát a nejstarší dceru křísili.
* Prádlo se nesmí prát na Nový rok, jinak někdo umře. Říkávala prababička. Raději jsme to preventivně dlouhá léta nedělali. Zklamala nás. Umřela stejně, i když byla a je dlouhá léta hrdinkou rodiny. Přežila totiž dlouhých devět set dnů blokády Leningradu. Až do smrti se nezbavila ruského přízvuku a nikdy nepochopila, že se neříká "Němčuraci", ale "Němčouři". U válečných filmů většinou hodně neslušně klela. Určitě v tom bylo něco osobního. Nedivím se. Narozena v roce 1898 se ovšem překonala. Dožila se dlouhých devadesáti osmi let.
* Chiméra o úmrtí platí také při odchodu od rodinné tabule o štědrovečerní večeři. Odcházet smí jen hospodyně. A s tou přišla babička. Nepamatuji jinou další večeři, kdy by děti necouraly více, než je zdrávo. Neskutečné, jak se zrovna všem najednou zachtělo čůrat.
* Nůž ani jiné ostré předměty se nesmí dát darem neb rozpíchají přátelství. Nikdy jsem nikomu prozíravě nic takového nedala. Ono dejte někomu svatebním darem mačetu nebo lovecký nůž, že? Ale taková sada příborů by se ovšem hodit mohla. Nedostal ji nikdy nikdo. Ovšem naší krkavostí to zcela jistě nebylo. Přesto někteří přátelé byli recyklováni, ať už z jakýchkoli důvodů.
* Přátelům se zásadně nedávají darem kapesníky, měli by důvod plakat. Ani kapesníky jsem prozřetelně nikomu nedávala. Trochu jsem se bála dát i ručníky, ale riskla jsem to. Že by někdo dovedl prořvat celou osušku? Poplakali si beztak, jak život šel, plný vzestupů a pádů.
* Nevdávej se v růžovém nebo modrém, muž tě bude bít. Vdala jsem se preventivně v bílém. Pak znovu v bílém a naposledy v barvě šampaňského. Přesto muž není alkoholikem.
* Nesmíš se vdát v červeném, bude ti nevěrný a budeš se červenat. Tak nevím, buď byli moji partneři šikovní a zahýbali vynalézavě, ale mé sonary nic abnormálního nezaznamenaly.
Dodnes přemýšlím, kde to ty dobré ženy braly. Kde čerpaly tu úžasnou inspiraci. Jistě také od svých předků. A divím se, že jsem své dětství a ranou dospělost přežila bez úhony a nestal se ze mě jedinec zmítaný tenzemi.
I když, občas... ten Bezruký... Jako bych vám tuhle měla pocit, že mi někdo sahá na pupík.
Šárka Rosová Váňová
Že by malá jiskřička naděje?
Že by nás covid opravdu už něco málo naučil? Ne, nejsou všichni darebáci, nejsou všichni zlí. Ale člověku je nějak lépe, když to přímo pocítí.
Šárka Rosová Váňová
Jak mě stát nechal na holičkách. Vás taky?
Ne, nejsem nemocná, tak si nehodlám ani náhodou stěžovat. Všichni jsme současnou situací zaskočeni jako býval náš drahý Karel Gott Českými slavíky. Pro mnohé jsou umělci darmošlapové a tvorové budižkničemu. Nevadí.Chtějí taky žít.
Šárka Rosová Váňová
Jak uklidit sám v sobě
O duševní hygieně se toho napsalo už určitě hodně. Jak to vidím já? Potřebujete se zbavit pocitu hořkosti z bývalého partnera? Míváte i přesto, že vám ublížil nutkavé pocity, že byste rádi, aby se k vám vrátil?
Šárka Rosová Váňová
Jak úspěšně honit popeláře
Mám recept, jak se dokonale znemožnit a přivést manžela a všechny kamarády k slzám smíchu. A jako bonus získat novou přezdívku. Necháte se inspirovat?
Šárka Rosová Váňová
Král Virusvět odejde sám, až dostaneme rozum...
Hledá se. Všichni se po něm ptají. Odkud se vzal, nikdo ho přece nezval? Všichni se pídí, odkud se vzal ten obávaný král Virusvět? Někteří tvrdí, že je to chemická či biologická zbraň. Pozvali ho sami tajemní netopýři...Ilumináti.
Šárka Rosová Váňová
Ochranná rouška - to není nějaká lecjaká věc
Říkají nám, abychom je nosili. Zatím to jen doporučují. Do autobusu bez ní v některých městech nesmíte. Ale člověk je tvor odmítavý a vše, co se mu doporučuje, nutí či podbízí, vzdorovitě odmítá. Já jsem v ní však našla zalíbení.
Šárka Rosová Váňová
Pohlazení mezi nebem a zemí existuje
Napsala jsem už druhou knížku. Pane jo. To není žádný zázrak, pomyslí si laskavý čtenář. Dnes píše každý, kdo udrží tužku. Nebo umí psát na počítači. Třeba jen dvěma prsty a tempem, jako když kape kohoutek.
Šárka Rosová Váňová
Opustíš-li mě, smíchy zahynu
Už vidím ty chytré radily a poučovatele v diskusi. Kup si nové, ty nádhero. Nejsi ty náhodou blondýna? Odpovím rovnou. Nekoupím. A nejsem. Moje auto mě baví, je to živel dravý. A taky zdroj mojí inspirace k psaní.
Šárka Rosová Váňová
Ta pravá česká ,řízkovaná‘
Můj známý mi nedávno vyprávěl... Kdysi při cestě autobusem na dovolenou zažil v reálu podobný film jako Účastníci zájezdu. Naproti přes uličku seděl nějaký táta s mámou a dokonce se tak oslovovali. Učinění Škopkovi to byli.
Šárka Rosová Váňová
Umělci jsou šouplí bejkem
“Umělci jsou šouplí bejkem”. Říkávala moje maminka. Takoví trochu cvoci... tím myslela. Vyšinutí a někde v jiných dimenzích. A někdy se prostě střetnou s realitou.
Šárka Rosová Váňová
Dnes naposledy do bazénu. Od zítřka zase facka, venku dvacka
A taky vykydat dětem pokojíčky a školní tašky... Na počátku prázdnin mi naše devítiletá slečna oznámila, že je to JEJÍ pokoj a JEJÍ prázdniny. A tak jsem se sekla. Dám tedy tomu dítěti pocit zodpovědnosti a plnou důvěru!
Šárka Rosová Váňová
Jak vyprat potah na paměťovou matraci
Sloužila nám dlouho... jsem sentimentální a taky nemám na vyhazování dalších pěti tisíc. Holka jedna značková, měkoučká, tenká vrchní matrace z paměťové pěny...
Šárka Rosová Váňová
Kdo podporuje množírny, šíří smrt
Drahá Barunko. Jak Ty se dokážeš smát a radovat se z každého společného okamžiku. Nejdražší krmení pro podporu srdíčka, odblešení a léčba Tvé alergie na blechy, likvidace svrabu z Tvých rozbolavělých oušek. Maličkost.
Šárka Rosová Váňová
O bolesti, štěstí a přátelství
Během půl roku ztratit dvě zvířecí lásky. Přítelkyně a na život a na smrt, to se každému nestane. Já musím mít ten smutný prim. Říkala jsem si dnes plná smutku a bolesti.
Šárka Rosová Váňová
Občas mívám zločinecké sklony
Neublížila bych hmyzu, kuře ani kotě ze mě nemusí mít obavy. Ale jak se jedná o moje děti a rodinu vůbec, probouzí se ve mně lítá bestie a zlá saň všeho schopná. Jakmile se vyskytne problém, nasadím k jeho vyřešení všechny síly.
Šárka Rosová Váňová
Stáří je jen pro odvážné. Jsem srab?
Beru do ruky velký nůž. Krájím koláč života na dvě poloviny. Jedné se říká mládí. Druhé stáří. Je čas se do té druhé zakousnout. Nikomu se moc nechce. A tak je třeba vzít do ruky cukřenku a pořádně tu druhou půlku osladit.
Šárka Rosová Váňová
Jak se stát maminkou roku – semifinále
V životě se má zkusit všechno. Když jde o zkušenost a dětské poznání světa, platí to dvojnásobně. Tak jsme se s naší Klárkou pustily do soutěže Maminka roku 2017. Samozřejmě s nadšením, protože jinak to ani neumíme.
Šárka Rosová Váňová
Jak se neokoukat manželovi
Celý život čtu v časopisech různé zajímavé poučky pro vdané ženy na téma: "Jak se neokoukat". Ty většinou zní: Zákaz pobíhání doma v teplácích s rancem na zadku a vytahanými koleny. Zákaz nošení natáček pro příjem VKV.
Šárka Rosová Váňová
Máme doma delikventku
Totiž, abyste rozuměli, naší Klárce občas říkáme Karle. Zvykla si na to a dokonce to vyžaduje i od svých spolužáků. Brzy jí bude devět. Zvláštní znamení: miluje zvířátka. Je pro ně schopná podniknout cokoli.
Šárka Rosová Váňová
Aktivní blbec
Celý svůj život si zakazuju být dobrá, hodná, pošetilá, naivní, dobrosrdečná a starostlivá. Tyto vlastnosti člověku akorát komplikují život.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 79
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4311x
TV Dakr Most, Rádio Kiss 98 Praha, ČRo Region, Oldies Rádio Praha a ČRo Regina Praha.
Dobrý anděl https://www.dobryandel.cz/profil-dobreho-andela/?da=Qmi0b
audio kniha Ann Petersové Cheri - zázrak z ulice, Gutta z Bubnu
e-book Přiměřeně laskavé příběhy, Deset tváří ženy Sherry Rose, Moje puberta na draka, Pohádky z naší zahrádky
Knihy: Moje dětství na draka, Moje puberta na draka, Deset tváří ženy Sherry Rose, Pohádky z naší zahrádky, Přiměřeně laskavé příběhy
Můj web: http://www.sarka-rosova-vanova.cz